Tetování
Pro tetování mají Turci na rozdíl od nás a většiny evropských národů své vlastní slovo „dövme“ a jeho tradice v turecké kultuře sahá až do opravdu dávných časů. Pojďme si o historii těchto fascinujících obrázků a nápisech na kůži říct více! Kultura tetování u Turků Pro leckoho nebude žádnou novinkou, že turecký národ odvozuje svůj původ od nomádských pasteveckých kmenů, které již před více než tisícem let přišly na území dnešního Turecka z asijských stepí. A právě z těchto dávných časů pochází první zmínky o tetování, i když zatím pouze ve formě značek otiskovaných na jednotlivé kusy dobytka. Tyto značky byly známé jako „dökün“, „dövme“ nebo „döğme“ a jejich účelem bylo zabránit tomu, aby došlo ke smíchání dobytka ze stád různých kmenů. Tyto značky byly v tureckých komunitách označovány jako „tamga/damga“ a tvoří jedinečný kulturní znak těchto prastarých společností. Znaky a symboly tureckých kmenů a jejich podkmenů tvoří fascinující svět plný skrytých významů a symboliky, který se skrývá v každém z nich. Staří Turci tyto značky aplikovali nejen na zvířata, ale i na svůj majetek a vlajky svého kmene. V moderních dobách tyto staré vzory objevila mladá generace, pro něž takové tetování vyjadřuje lásku ke své kultuře a historii své země. Díky této vlně zájmu došlo k velké popularizaci tohoto umění a mnoho tatérů se začalo specializovat primárně na tento jedinečný design, což vedlo k jeho dalšímu rozšíření.
Tetování v dávných časech zahrnovalo směsi sazí, indiga, mateřského mléka, inkoustu, vody, zinku a karbonu, přičemž se někdy používalo i ovčí nebo kravské mléko. Tyto složky se aplikovaly pod kůži pomocí jehel. Kromě víry v ochranu před kletbou zého oka a různými dalšími formami zla měla některá tetování zajistit plodnost, případně sloužila jako znak příslušnosti ke komunitě. Výjimkou nebyly a nejsou samozřejmě ani tetování, která slouží čistě pro estetické účely. V některých komunitách žijících v oblasti Anatolie se tetování stalo symbolem tradice a dodnes slouží jako rozpoznávací znamení, kterým se příslušník jedné skupiny odlišuje od skupin ostatních.